Datum konání
07 / 08 / 2026 - Pátek 19:30
Místo konání
Koncertní řada
Collegium 1704 & Luks
Gluckova opera Le Cinesi v podání světově uznávaného Collegia 1704 promění nejzachovalejší barokní divadlo na světě v místo, kde se potkává hudební brilance s dobovou interpretací.
Účinkující
Collegium 1704
Václav Luks - dirigent, umělecký vedoucí
Helena Hozová - soprán
Monika Jägerová - alt
Aneta Petrasová - mezzosoprán
Marek Žihla - tenor
Andrea Miltnerová: režisérka, choreografka
Chris Vinz: kostýmy
Program
Christoph Willibald Gluck: Le Cinesi, Wq. 18
Collegium 1704
Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, založené Václavem Luksem, patří k předním barokním souborům na světě. Roku 2008 vznikl cyklus Hudební most Praha–Drážďany, který v roce 2012 vyústil v koncertní řadu v Rudolfinu. Od roku 2019 má Collegium Vocale 1704 vlastní komorní cyklus. Soubor hostoval na Salzburger Festspiele, v Berliner Philharmonie, Theater an der Wien, Wiener Konzerthaus, na Lucerne Festivalu, v BOZAR, na Chopin Festivalu, v Elbphilharmonii, v moskevském Zaryadye, ve Versailles i na Bachfestu Leipzig. V roce 2021 zahájil Pražské jaro Smetanovou Mou vlastí. V operních projektech navazuje na úspěchy Händelova Rinalda inscenacemi Myslivečkova L’Olimpiade (nominace IOA 2014), Vivaldiho Arsilda a Händelovou Alcinou (2022). Soubor spolupracoval s B. Mehtou na Gluckově Orfeo ed Euridice (DVD), na dokumentu BBC Mozart v Praze s R. Villazónem a na filmu Il Boemo. Jeho nahrávky získaly Diapason d’Or, Trophées 2020 či Edison Klassiek 2021.
Václav Luks
Václav Luks studoval na Konzervatoři v Plzni, AMU a na Schole Cantorum. Roku 2005 založil Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, s nimiž vystupuje na festivalech a v sálech v Berlíně, Vídni, Salzburgu, Bruselu, Amsterdamu, Varšavě či Londýně a spolupracuje se sólisty jako Kožená, Gauvin, Genaux, Piau, Jaroussky, B. Mehta, Mingardo, Plachetka a Scholl. Jejich nahrávky získaly Trophées, Diapason d’Or a Preis der deutschen Schallplattenkritik. Luks zásadně přispěl k oživení díla Zelenky a Myslivečka a k česko-německým kulturním vazbám. S Collegiem 1704 nahrál hudbu k Václavovým filmům Zpověď zapomenutého a Il Boemo a spolupracoval s režiséry Deckerem, U. Herrmann, Moaty, Radokem, Heřmanem, Pitínským i Havelkou. Spolupracuje s OAE, Netherlands Bach Society, Akamus, Concerto Köln, La Cetra i s Českou filharmonií, Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo, NORK a SWR. Dirigoval Orchestre nationale de France při benefičním koncertu pro Notre Dame, France Musique mu věnovala cyklus Grands interprètes. V roce 2022 obdržel Ordre des Arts et des Lettres, v roce 2024 uvedl Rameauovu Platée a v roce 2025 Figarovu svatbu.
Helena Hozová
Sopranistka Helena Hozová je vyhledávanou interpretkou především barokní
hudby. Účinkovala téměř ve všech zemích Evropy a také v Jižní Americe.
Zpěv studovala na pardubické konzervatoři a na hudební fakultě JAMU
v Brně. Absolvovala stáž na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber
v Drážďanech v operní třídě Christiane Hossfeld a interpretaci staré hudby pod
vedením Ludgera Rémyho. Spolupracovala s Moravskou filharmonií Olomouc, Komorní filharmonií
Pardubice, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Jihočeskou komorní filharmonií,
Karlovarským symfonickým orchestrem nebo soubory Les Gouts Réunis
(Luxembourg), Volantes Orchestra, Collegium Marianum, Musica Florea a Barocco
sempre giovane. V současnosti Helena Hozová spolupracuje především se souborem
Collegium 1704, jenž se specializuje na provádění děl staré hudby. Jako sólistka
se představila na festivalech Salzburger Festspiele, Chopin a jeho Evropa ve
Varšavě, Musikfest Erzgebirge, Smetanově Litomyšli, Svatováclavském hudebním
festivalu v Ostravě, v koncertní řadě Most Praha-Drážďany, v Theater an der
Wien, v koncertní síni Zarydadye v Moskvě nebo v Centro Nacional de Difusón
Musical v Madridu. Zpívala roli Nicandra v opeře Arsilda Antonia Vivaldiho v režii Davida
Radoka pod taktovkou Václava Lukse ve Slovenském národním divadle, Royal
Opera Versailles, Opera de Lille, Grand Théatre de Luxembourg a Théatre de
Caen. V roce 2019 absolvovala s uskupením Duo Siempre Nuevo koncertní turné
s písňovými cykly A. Dvořáka, L. Janáčka, M. de Fally a J. Rodriga v Portugalsku,
Brazílii a Peru. Ztvárnila také roli Galatey v Händelově opeře Acis a Galatea na festivalu
Tage Alter Musik v Regensburgu v irském Sligo, na festivalu Alľ Improvviso v
polských Gliwicích a na Letních slavnostech staré hudby v Praze.
Nyní hostuje v Národním divadle v Brně v Roli Barbariny ve Figarově
svatbě. Premiérovala řadu písní od Luboše Sluky a přímo pro její hlas vznikly písně
od Lukáše Sommera, Františka Chaloupky nebo Miloše Štědroně.
Monika Jägerová
Česká altistka Monika Jägerová je oceňována pro svůj podmanivý, hluboký hlas a stylovou všestrannost. Její repertoár zahrnuje barokní, klasicistní, romantickou i současnou operu. Vystoupila na předních evropských scénách, mezi něž patří Národní divadlo Brno, L’Opéra Royal du Château de Versailles, Theater am Gärtnerplatz, Bergen Nasjonale Opera, Théâtre des Champs-Élysées, Oper Köln, Auditorio Nacional de Música, stejně jako na festivalech Oude Muziek Utrecht, Bayreuth Baroque a Dvořákova Praha.
K jejím stěžejním rolím patří Bradamante (Alcina), Cornelia (Giulio Cesare in Egitto), Končakovna (Kníže Igor) a Třetí žínka (Rusalka). Ztvárnila také Timanta (Demofoonte), za nějž byla nominována na Cenu Thálie 2019, a vytvořila roli Sashy ve světové premiéře opery Here I Am, Orlando skladatelky Ľubice Čekovské. Za ztvárnění Cornelie získala nominace na Cenu Thálie a Cenu Jantar 2025.
Na koncertních pódiích provedla Dvořákovo Stabat Mater s FOK a spolupracovala se soubory a orchestry, jako jsou Česká filharmonie, Les Musiciens du Louvre, Concerto Köln a Collegium 1704. Je semifinalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Stanisława Moniuszka ve Varšavě a finalistkou soutěže Renata Tebaldi v San Marinu. Je spoluzakladatelkou Lieder Society, která v Praze pořádá koncerty klasické písně a iniciuje oceňované projekty zaměřené na ženské skladatelky (Sláva Vorlová 130, Agnes Tyrrell 180).
Vedle své interpretační kariéry se věnuje také vědeckému výzkumu jako doktorandka na Universität Leipzig, kde se zabývá operou, feminismem a politickou reprezentací v 19. století.
Aneta Petrasová
Mezzosopranistka Aneta Petrasová studovala nejprve hru na příčnou flétnu a poté zpěv na Hudební škole hl. m. Prahy pod vedením Christine Kluge. Ve studiu zpěvu pokračovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Anny Barové a na Hochschule für Musik Carl Maria von Webera v Drážďanech v pěvecké třídě Hendrikje Wangemann a následně v koncertní třídě Olafa Bära a v oboru Alte Musik u Ludgera Rémyho. Během studií se stala laureátkou několika pěveckých soutěží např. Písňové soutěže Bohuslava Martinů nebo Duškovy mozartovské soutěž. S oblibou se věnuje hudbě 17. a 18. století a písňovému repertoáru.
Jako sólistka a členka vokálního ansámblu spolupracuje od roku 2013 s Dresdner Kammerchor a jeho dirigentem Hansem-Christophem Rademannem a od roku 2015 s Collegiem Vocale 1704 a dirigentem Václavem Luksem. S těmito soubory se představila na prestižních festivalech a koncertních pódiích jako jsou Salzburger Festspiele, Bachfest Leipzig, Bachfest Stuttgart, Resonanzen Wien/Wiener Konzerthaus, Berliner Philharmonie, Oude Muziek Utrecht a další. Od roku 2015 spolupracuje s německým ansámblem specializovaným na soudobou vokální hudbu AuditivVokal.
Marek Žihla
Tenorista Marek Žihla vystudoval klasický zpěv u Zbyňka Brabce na Pražské konzervatoři a v současnosti je pod uměleckým vedením mezzosopranistky Markéty Cukrové.
Od sezóny 2021/22 pravidelně hostuje na jevišti plzeňské opery Divadla J. K. Tyla, kde se představil jako Evandro v Gluckově Alceste, dále jako Guvernér, Ragotski a Vanderdendur v Bernsteinově Candide, Lindoro v Rossiniho Italce v Alžíru a ztvárnil také titulní roli císaře Tita v Mozartově opeře La clemenza di Tito.
Ve stejné sezóně debutoval v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích jako tenorový sólista v Händelově Mesiáši, za jehož interpretaci byl nominován na cenu Jihočeská Thálie. Následně se zde představil také jako První ozbrojenec a Kněz v Mozartově Kouzelně flétně, První Filištín a Posel v Saint-Saënsově Samsonovi a Dalile, v tenorovém partu scénické verze Rybovy České mše vánoční i jako Kněz v inscenované verzi Loutny české.
V Moravském divadle Olomouc debutoval v roli císaře Tita (La clemenza di Tito) a ztvárnil rovněž Belmonta v Mozartově Únosu ze serailu.
Během sezóny 2023/24 se poprvé představil na scéně Národního divadla v Praze jako Péťa v opeře LouTkáček. V sezóně 2024/25 debutoval v Národním divadle moravskoslezském jako Kočovný ranhojič Šereda v opeře Šarlatán Pavla Haase a zároveň v Národním divadle Brno, kde ztvárnil Dona Curzia v Mozartově Figarově svatbě. Tato inscenace vznikla ve spolupráci s Collegiem 1704 a Théâtre de Caen.
Je laureátem významných pěveckých soutěží. V roce 2019 se stal absolutním vítězem Písňové soutěže Bohuslava Martinů, kde získal také Cenu Zory Jehličkové a Cenu Nadace Život umělce. Téhož roku také zvítězil v kategorii Operní naděje na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a v roce 2023 zde obdržel 2. cenu v kategorii Píseň.
Andrea Miltnerová
Britská tanečnice, choreografka a režisérka českého původu vystudovala klasický i moderní tanec a do Prahy z Londýna přesídlila za souborem baletu Národního divadla. Její taneční sólová představení Tanec magnetické balerínky (vybráno mezinárodní komisí Aerowaves) a Tranzmutace v režii Jana Komárka (evropský Move-Award quality label) byla úspěšně uvedena a uznávána na festivalech a scénách napříč Evropou.
Andrein hluboký zájem o baroko ji vedl ke spolupráci jako režisérka, choreografka a tanečnice s ansámbly staré hudby Collegium 1704, Collegium Marianum a Musica Florea a s divadlem Aalto Theater v Essenu. Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v Českém Krumlově, Litomyšli, na festivalech v Německu, Slovinsku, Maďarsku a Polsku. Úzce spolupracovala se zesnulou francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican) a v Moskvě (Bolshoi Theatre). Učinkovala v Soulu a v Brooklyn Academy of Music v New Yorku s Les Arts Florissants v inscenaci Rameau – Maître à danser.
V roce 2017 Andrea vytvořila choreografii pro Händelovou operu Arsilda, v produkci Collegia 1704, dirigent: Václav Luks, režisér: David Radok. Po úspěšné premiéře v SND v Bratislavě se opera hrála v Lille, Lucembusku, Caen a Versailles a byla velmi oceněna kritikou (Divadelní ocenění sezony DOSKY: 5 cen). Spolupracovala také s Davidem Radokem na inscenaci hry Václava Havla Žebrácká opera (divadlo ABC, Praha), operu Richarda Strausse Salome a Dvořákovu Rusalka (Národní divadlo v Brně). Nedávno vytvořila choreografii pro Pucciniho operu Manon Lescaut (režie Štěpán Pácl) v Národním divadle v Brně.
Pro orchestra Musica Florea režírovala a vytvořila choreografii oper Praga nascente da Libussa e Primislao (Vivaldi), Camilla (Bononcini), Farnace (Vivaldi) a La guerra de los gigantes (Durón). Poslední dvě z nich byly uvedeny v Praze, Polsku, Nových Hradách, Valticích a Českém Krumlově a sklidily velmi příznivé ohlasy.
Andrea také pracovala jako choreografka a pohybová trenérka pro Scarlett Johansson v oskárovém filmu Jojo Rabbit (2019).
barokní divadlo, zámek
Barokní divadlo je poklad Českého Krumlova, za kterým se sjíždí návštěvníci ze všech koutů světa. Jde o jedno ze čtyř zachovaných barokních divadel 18. století na celém světě, které má původní divadelní budovu, orchestřiště, jeviště, stovky divadelních kostýmů a doplňků, dekorací, osvětlovacích těles i libret. To českokrumlovské, ze kterého si odnesete unikátní zážitek, je z nich nejstarší. Nechte se přenést do hluboké historie a doby barokních mistrů.
