PERLY KLASIKY V PODÁNÍ WARCHALOVCŮ
Slovenský komorní orchestr, komorní odnož Slovenské filharmonie, jejímž otcem byl vynikající, původem český houslista Bohdan Warchal, je již v Českém Krumlově takřka rezidenčním tělesem a vrací se i letos, aby ve čtvrtek 12. srpna v Maškarním sále přednesl několik vybraných perel klasické hudby. Od svého založení byl jedním z nejpopulárnějších souborů v oblasti klasické hudby na Slovensku. Pod vedením Bohdana Warchala se zformoval v předního představitele slovenského interpretačního umění v zahraničí. Odborná kritika vyzdvihovala především propracované frázování a měkký barevný zvuk. Těžištěm repertoáru tělesa byla hudba baroka, ale i 19. a 20. století a množství premiér slovenských a zahraničních skladatelů. Umělecký vedoucí Bohdan Warchal vedl orchestr celých 40 let. Na slavnostním koncertu při příležitosti 40. výročí založení Slovenského komorního orchestru projevil přání, aby se jeho následovníkem stal slezský rodák Ewald Danel, který je uměleckým vedoucím od ledna 2001 a repertoárové těžiště omlazeného tělesa se jemně posunulo ve prospěch romantismu a hudby 20. století. V letošním roce těleso na festivalu přednese vrcholná díla barokních skladatelů Händela, Pachelbela i Bacha a přes klasicistní můstek v podobě Mozartova Divertimenta se dostaneme až k romantické Mendelssohnově symfonii a k sugestivní Suitě Z dob Holbergových Edwarda Hagerupa Griega.
MAREK ZVOLÁNEK: K TRUBCE MĚ PŘIVEDLA BABIČKA
V pátek 13. srpna se v Maškarním sále uskuteční další z řady komorních koncertů, tentokráte za účasti Nového pražského kolegia rozhlasových symfoniků, jež doprovodí zázračné dítě, teprve čtrnáctiletou houslistku Yookyung Kang a našeho předního trumpetistu Marka Zvolánka. Yookyung Kang v současné době studuje v přípravném ročníku Národní univerzity hudby a umění v Soulu v Koreji. Zvítězila v celé řadě hudebních soutěží v Koreji a tato vítězství jí vynesla možnost vystoupit ve všech předních korejských koncertních síních a vycestovat i do světa, kde se představila jak na sólových recitálech, tak s předními orchestry. V červenci roku 2009 vystoupila například dokonce již i s Berlínskými symfoniky. Druhým sólistou večera bude sólo trumpetista Marek Zvolánek, který patří v současné době mezi nejlepší české hráče na tento nástroj a kterého jsme požádali o krátký rozhovor:
Jak jste se vůbec dostal ke hře na tento nástroj?
K trubce mě přivedla babička, která, když se v sedmi letech rozhoduje, na co se dítě dá, tak pro ni byla asi trubka hezká a zvolila tento nástroj, ačkoli mě na druhou stranu bavil spíše fotbal, když si tak vzpomínám. Jinak nikdo zkušenosti s trumpetou v rodině neměl, všichni chodili akorát zpívat do sboru. Babičku trumpeta oslovila v kostele u sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, když tam kdysi v 60. letech hrál Ivo Preis s varhanami a asi to byl pro ni tak hluboký zážitek, že když se narodil jediný vnuk, tak si vzpomněla, že by mohl hrát na trubku.
Kde jste studoval?
Trubku jsem pak studoval ve Voršilské ulici v Lidové škole umění u pana učitele Růžka od sedmi let a pak na konzervatoři u pana profesora Vaigla. Pak jsem absolvoval poměrně dost kurzů a vybíral jsem si profesory a lektory, za kterými jsem jezdil. Myslím si, že mi to přineslo hodně z toho pohledu, že člověk hlavně potřebuje vnímat. Vjemy jsou hodně důležité, pokud tedy člověku v hlavě ty správné zůstanou, protože potom se při hře na trubku s nimi dá pracovat. Každý má názor jiný, s některými se shodnete, někteří vám řeknou, že to se hraje krátce, jiní dlouze, a člověk si pak vybere variantu, kterou chce. Ale asi nejdůležitější je se vůbec naučit způsob hraní, tvoření tónu, řešení nátiskových problémů, a pak také samozřejmě interpretační styly.
Velice záhy jste se poté stal hráčem České filharmonie…
V sedmnácti letech jsem udělal konkurz do filharmonie a v osmnácti nastoupil. Byla to trošku jiná doba, čerstvě po revoluci a tehdy bylo hraní v orchestru jinak vnímáno než dneska a o konkurz byl tehdy obrovský zájem. Dneska takový zájem není, na posledním konkurzu tam přišlo jen pět trumpetistů… Pro mě to v těch osmnáctiletých byl veliký start, vnímal jsem to velice citlivě, už jen poznat tehdejšího šéfdirigenta Neumanna byl pro mě velký zážitek, i repertoár se mi velmi líbil, hodně jsem si toho zahrál, i když jsem hrál třetí s povinností první trumpety, zkrátka zahrál velice dobře a hezky se na to vzpomíná.
Kam se ubírá Vaše kariéra nyní?
Pak jsem se odhodlal udělat konkurz do Českého rozhlasu na sólotrumpetistu , a pak se kariéra dále vyvíjela, cvičil jsem poměrně dost a hodně jsem o hraní i přemýšlel, až jsem se dostal k sólovému hraní s orchestry a dělám poměrně často i komořinu s žesťovým kvintetem a dostal jsem se i k natáčení filmové hudby, nahrávání počítačových her, což je dneska regulérní symfonická hudba, a to mě těší. A čtyři roky již hraji i jako sólotrumpetista FOKu.
GIPSY WAY
Unikátní směsici žánrů nabídne vystoupení houslového virtuosa Pavla Šporcla společně s romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo. Vedle cikánské, maďarské a rumunské lidové hudby zazní na koncertu skladby Pabla de Sarasateho, Johannesa Brahmse či Arama Chačaturjana inspirované touto muzikou, a to vše bude navíc okořeněno i kapkou jazzu. Nespoutané muzikantství excelentní romské kapely společně se suverénní virtuozitou brilantního Pavla Šporcla slibuje jedinečný umělecký zážitek z jiskřivého muzikantského dialogu, který si sám Pavel Šporcl uvede slovem. A jaký vztah k festivalu má sám Pavel Šporcl? Je o lidech, kteří pro něj pracují. O publiku, které je velmi vřelé. A samozřejmě také o městě, které je nezaměnitelné. Přijedu s programem Gipsy Way s cimbálovou cikánskou kapelou Romano Stilo. Tento projekt navazuje na naši stejnojmennou úspěšnou desku a objeli jsme s ním již mnoho míst republiky, především v rámci stále probíhající Gipsy Way Tour. Vyprodali jsme Lucernu, Janáčkovo divadlo. Všude se náš koncert moc líbil. A tak doufám, že ani koncert v Pivovarské zahradě nebude výjimkou, dodává Šporcl. Kdy? V sobotu 14. srpna od 20 hodin v Pivovarské zahradě.
