POCTA CHOPINOVI
Rok 2010 je rokem velkých hudebních výročí a ani MHF Český Krumlov nezapomíná na připomenutí alespoň některých z nich. 22. února uplynulo 200 let od narození polského skladatele Fryderyka Chopina, jenž proslul především brilantními klavírními kompozicemi. Tento koncert bude skutečným bonbonkem dramaturgie 19. ročníku festivalu, neboť představí niterné komorní verze obou klavírních koncertů, které bývají neprávem opomíjeny. Klavírní koncerty byly dlouho nedoceněny a až zásluhou polských klavíristů pronikly na světová pódia. Jejich poetičnost a svěžest postrádá ještě hluboký smutek, jenž prostupuje pozdější Chopinova díla. Jsou to však již díla velice zralá, zvláště v klavírní lince, jež byla Chopinovi nejbližší. Odborná kritika se dnes však většinou uchyluje k jednomu ze dvou šablonovitých hodnocení těchto stěžejních děl Fryderyka Chopina. Jedni tvrdí, že Chopin byl především skladatelem pro klavír, a orchestrální doprovod je spíše jakýmsi nezajímavým „vehiklem“ obtěžujícím nejen samotného klavíristu. Druzí jsou naopak toho názoru, že instrumentální pozadí opatrně a s rozmyslem doprovází zvuk klavíru a že jednoduchost aranžmá záměrně kontrastuje s harmonickou komplikovaností. Ať tak či onak, popřít nelze, že komorní verze obou koncertů, jež ležely v zapomnění více jak 160 let, představují křišťálově čistou a hluboce niternou instanci tvořící základ obou těchto děl. V sólovém klavírním partu se v pátek 20. srpna 2010 v Maškarním sále představí náš přední klavírista Jan Simon, kterého doprovodí Pražákovo kvarteto hrající ve složení Václav Remeš, Vlastimil Holek – housle, Josef Klusoň – viola a Michal Kaňka – violoncello.
Jana Simona jsme při příležitosti jeho vystoupení na festivalu požádali o rozhovor:
Na MHF Český Krumlov nevystupujete poprvé, jak vzpomínáte na svá předešlá vystoupení na tomto festivalu?
Měl jsem možnost vystoupit zde na koncertě, který se konal pod širým nebem společně s Pražskou komorní filharmonií, dirigentem Jiřím Bělohlávkem, houslistou Daishinem Kashimotem a cellistou Wolfgangem Schmidtem v Beethovenově Trojkoncertu. Tehdy to byl můj první „open air“ koncert v životě a to je atmosféra, na kterou se nezapomíná, zejména jste-li obklopen takovým architektonickým skvostem, jakým bezesporu zámek Český Krumlov je a při hraní Vás obklopuje posluchači zaplněné zámecké nádvoří. Recitálová a komorní vystoupení v Maškarním sále mají též svou nezaměnitelnou atmosféru a obzvláště rád vzpomínám na společný koncert se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu s dirigentem Vladimírem Válkem a kolegy u klavíru Marianem Lapšanským a Eugenem Indjicem v Mozartových koncertech pro jeden, dva i tři klavíry. Setkal jsem se tak zde na pódiu s jednou z legend našich studentských dob, kterou jsem jako adept klavírního umění s obdivem sledoval a v době studií ani nedoufal, že se kdy potkáme a společně budeme mít možnost oslovovat publikum krásnou hudbou. Takže co koncert v Českém Krumlově, to nádherná vzpomínka.
V letošním roce přivážíte velice zajímavý program, a sice komorní verze obou Chopinových klavírních koncertů. Jaký je Váš vztah k těmto dílům, zvláště právě ke komorní verzi, která nebývá tak často uváděna?
Víte, Chopin prováděl své klavírní koncerty v nejrůznějších nástrojových obsazeních včetně toho, že tento koncert hrával zcela bez doprovodu jakéhokoliv tělesa s tím, že orchestrální mezihry dokázal hrát v rámci sólového partu. Pokud přistoupíte k interpretaci s komorním tělesem, nesmíte brát takovou verzi jako náhražku orchestru, nýbrž jako svébytný hudební útvar a vnímat toto dílo jako absolutní hudbu. Té krásy vložené do hudebního sdělení tohoto autora je tolik, že je svým způsobem zcela jedno, v jaké formaci toto dílo provádíte. Jedno je však jisté, je to jedna z nejúžasnějších oslav klavíru jako nástroje, který je schopen sdělovat hudební odkaz. Ä spolupráce se skvělými muzikanty toto potěšení jen umocňuje.
Na koncertu Vás doprovodí přední české smyčcové kvarteto - Pražákovo. Jak se těšíte na spolupráci s těmito umělci, již jste s nimi někdy vystupoval?
Pražákovci patří po celou dobu své existence k absolutní kvartetní špičce. Je to již mnoho let, kdy jsme poprvé společně vystoupili ve Valdštejnském paláci v Praze – dnešním Senátu – a provedli Schumannův klavírní kvintet. Jsou stále skvělí a to potěšení pracovat s nimi je opět obrovské. Nejen díky jejich muzikantství, ale i díky tomu, že je to souručenství nesmírně příjemných lidí - chtělo by se mi říci kluků, kteří přes své obrovské úspěchy zůstávají skromní a komunikativní a dělní. A to nebývá vždy pravidlem u osobností, které se potkají s úspěchem a v jeho doprovodu procházejí svou kariérou. A tak snad zůstává v popředí to přání, aby těmi „kluky“ zůstali i když se nám všem poněkud mění číslice v kolonce věk.
VADIM GLUZMAN NA MHF ČESKÝ KRUMLOV
Závěrečným vyvrcholením 19. ročníku MHF Český Krumlov bude koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který pod taktovkou španělského dirigenta Josého Miguela Rodilly, doprovodí známého izraelského houslistu Vadima Gluzmana v sólovém partu Čajkovského houslového koncertu a přidá navíc Anglickou symfonii Antonína Dvořáka. To vše se odehraje v sobotu 21. srpna v Zámecké jízdárně.
Při této příležitosti jsme Vadima Gluzmana požádali o rozhovor:
Pane Gluzmane, vystupoval jste již někdy v České republice a jaký vztah máte k české hudbě?
Ne, nebudu vystupovat v České republice poprvé. Již jsem před lety spolupracoval s některými českými orchestry v Praze – s Českou filharmonií, Pražským komorním orchestrem i Českým národním symfonickým orchestrem… A samozřejmě, že hraji a miluji Dvořáka – houslový koncert, komorní hudbu a malý skvost – Čtyři romantické kusy!!! Nejenže opravdu miluji českou hudbu, ale mám specifický vztah též k české zemi, kultuře, architektuře i literatuře… Praha je ze všech měst mým nejoblíbenějším!
Ve Vašem životopisu se lze dozvědět, že jste izraelským houslistou, narodil jste se však v Ukrajině a nyní žijete v USA. Jaký je Váš vztah k Izraeli?
Narodil jsem se ještě v Sovětském svazu, žil a studoval jsem v Rize, a když mi bylo 15 let, moje rodina byla repatriována do Izraele. Od té doby jsem izraelským občanem a opravdu se cítím být více Izraelcem než kýmkoli jiným. Když říkám, že jedu domů, mám na mysli Tel Aviv a žádné jiné místo na světě. Moje celá rodina zde žije, jsou zde pochováni mí předci, sloužíme v izraelské armádě, cítíme, že to je naše země.
V počátcích Vaší kariéry jste byl podporován předním světovým houslistou Isaacem Sternem. Jak vzpomínáte na toto období a jak Stern ovlivnil Vaše muzikantství?
Isaac Stern ovlivnil nejen mě, ale celé generace izraelských hudebníků – od Itzhaka Perlmana, Pinchase Zukermana až po Schlomo Mintze a později mě – bylo pro nás velkým štěstím dostat takovéto vedení. Isaac Stern byl neuvěřitelně silnou a přitom laskavou osobností. Nic pro něj nebylo dostatečné – každý úspěch byl jen krokem k dosažení vyššího cíle – smyslu hudby, duše, její důstojnosti! Vzpomínky na něj mě stále provází a doufám, že se mi podaří pokračovat v jeho tradici a předat ji budoucím generacím.
Váš repertoár je velmi široký, zahrnuje jak standardní, především romantické kusy, tak i soudobou hudbu. Jaká hudba je Vám osobně nejbližší?
Cítím se dobře v jakékoli hudbě. Vybudoval jsem si široký repertoár od baroka až po velmi současnou hudbu a věřím, že každý hudebník by si měl udržovat zdravou „stravu“ v repertoáru. Samozřejmě, že ale existují i díla či skladatelé, se kterými se necítím být nijak zvlášť spojen, proto je na veřejnosti neprovozuji. Ale pokud v hudbu věřím, pak ji hraju s celým svým srdcem!
